Cádiz

Když jsem byla menší, vždy mě lákalo moře, povídky o pirátech, pirátské písně, plachtění (dosud mě to nepřešlo). Vydržela jsem se dlouhé minuty dívat na obrázky lodí a přístavů a představovala jsem si, jaké to tam asi je...
Cádiz, jakožto přístavní město, má přesně tu atmosféru, jakou jsem si vysnila. Samozřejmě, že dnes je to moderní město a na piráta tam nenarazíte, ale stačí si projít pár typických kamenných uliček, ze kterých se line pach/vůně (jak pro koho) čerstvě ulovených ryb a pak už záleží jen na vaší fantazii, kam vás zanese....

Stará pevnost hlídající vstup do přístavu. Tady jsem seděla snad půl hodiny a představovala si, jak se kdysi kolem této pevnosti plavily lodě přivážející zboží, koření, látky...


Cádiz má dost bizardní polohu. V podstatě celé historické jádro, nejlepší pláže a hotelové komplexy (i když nejsou nijak velké) leží na skoro-ostrově, který je se zbytkem pevniny spojen jen místními komunikacemi - viz mapa (je to ofocený jakýsi kus prospektu, takže omluvte kvalitu fotografie). Už když jsme sem jeli, koukala jsem z okna vlaku jak vyjevená - vpravo moře, vlevo moře...no dost zajímavé.


Jednou z dominant Cádizu se pro nás stal hostel pojmenovaný "Quo Qádiz". Je to jeden z těch hostelů, který není možná úplně nejluxusnější, ale od prvního okamžiku, kdy projdete dveřmi, se zde cítíte jako doma. Takové hostely navíc přitahují lidi stejně "postižené", jako jsme my s Pájou, tedy backpackery, a o zajímavé lidičky tady rozhodně není nouze. Svérázný majitel nám hned ve dveřích srdečně zatřepal prackou, a když zjistil, že jsme z ČR, tak to zopakoval (přičemž dost bolestivě zvětšil intenzitu třepání) a přidal k tomu i pár krkolomně vyslovených českých slov.

Hostel: vstupní "hala", která slouží jako úschovna kol i jako výstava suvenýrů z různých zemí :) Uprostřed společenská místnost a jídelna v jednom, vpravo terasa, kde jsme se (nejen my) rozhodli spát, protože představa, že budem v tom vedru zavření celou noc v nějakém dusném pokojíku, pro nás nebyla nijak zvlášť lákavá. A spalo se tady skvěle...

No, a jelikož jsem student elektro fakulty, neodpustila jsem si vyfotit výhled z terasy na okolní střechy :) Domky v centru Cádizu jsou všechny zhruba stejně vysoké, každý má tak 3-4 patra, a okolí terasy proto vypadá takto:


Jak už jsem psala v úvodu, památkám jsme v Cádizu moc nevěnovali pozornost. Kromě toho jediného muzea jsme vlastně nenavštívili vůbec nic, ale nevadilo nám to, protože jsme byli naprosto spokojeni s procházkami po břehu mořském i jinde.


Park samozřejmě nemůže chybět...tento byl zajímavý i tím, že v korunách palem dost vřeštěli barevní papoušci.

"krucánky v parku" - strom, který jsem viděla poprvé v životě a který mi připomínal obrovský květák - a ta neforemná, deseticentimetrovými trny obalená rostlina úplně vpravo je opuncie, která divoce roste po celém Španělsku a dělá se z ní nádherně vonící čaj (mimo jiné)


V ulicích Cádizu - vlevo nejčastější dopravní prostředek (auta se úzkými uličkami proplétají jen opravdu ztěžka) a vpravo je naopak asi nejméně častý dopravní prostředek - tříkolka - která je ale zase opravdu originální :)


Moře...obklopuje Cádiz ze tří stran...a my suchozemci ze střední Evropy jsme z něj samozřejmě úplně unešeni


Vlevo: Pája prostě nenechá na pokoji žádnou kočku :) Uprostřed: temperamentní španělské děti mají dost velkou odvahu - já bych se odsud skočit asi bála.. Vpravo: pouliční prodej ryb, jejichž "vůně" vás v ulicích Cádizu fackuje na každém kroku.

A návštěvu Cádizu jsme završili noční procházkou. Společnost nám dělaly dvě Australanky, se kterými jsme se seznámili v hostelu. Mimochodem - zajímavá stvoření. Obě vystudovaly biologii a pak se rozhodly procestovat svět. Rok tvrdě pracovaly a pak vyrazily...když jsme je potkali v Cádizu, byly už z domova víc jak půl roku, měly za sebou procestované země jako Thajsko nebo Čínu a mířily někam do Peru...




Loďky na pobřeží vypadají za odlivu jako namalované hračky...


Text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková