Notice: Constant DB_PREFIX already defined in /var/www/finishwebhosting/data/www/cestopisy.com/wss_frontend/defines/defines.php on line 87
CESTOPISY.COM - 22. srpna: Veliky medjed, Crno jezero

22. srpna: Velika previja, Veliky medjed (Severni vrch), Struga, Crno jezero

Ach jo, moje krásná nová modrá čistá teplákovka už dávno přestala být krásná, nová a čistá... Toť můj první povzdech zrána. Ten druhý patří počasí, neboť je ještě horší než včera a vypadá to, že dnes se mraky jen tak neroztrhají. Takto to kolem nás vypadalo...
Durmitor 36Durmitor 37Durmitor 38
Máme na výběr dvě možnosti - buď během dvou hodin sejít k Černému jezeru do hospody a pak dále do Žabljaku, nebo pět a půl hodiny tamtéž, ale s "procházkou" přes Veliky medjed, který má něco kolem 2290 m. Sakra, to je dilema! Hospoda nebo další ukrutný kopec, na něm já a na mě krosna! Nicméně nakonec se ve mě zase ozve pudové volání hor a nohy mě samy nesou vstříc té druhé možnosti.

No...když jsem to pak zpětně hodnotila, nebylo to zas tak zlé - ale když člověk sedí v hospůdce, před sebou má výhled na jezero a čeká na "pljeskavicu" (což je něco na způsob mletého masa a je to neskutečně dobré), nepřipadá mu žádný kopec tak zlý :).

Musím na nás ale prásknout, že vlastně až na samotný vrchol Medjeda jsme nedorazili. Skončili jsme asi 10 m pod ním, protože samotný vrchol byl zahalen v mracích, a když jsme viděli, s jakými obtížemi a jak opatrně se odtamtud ostatní vracejí (je tam totiž pár opravdu zákeřných míst), rozhodli jsme se, že opravdu nemusíme zanechat svou stopu všude.
Veliky medjed 1Vrchol Velikeho medjeda (severní vrch) - na místě, odkud je fotka, jsme to prostě zapíchli, protože jsme neviděli valný smysl pokračovat. Tečky na fotce jsou odvážlivci, kteří vrchol prostě museli dobýt, a není to asi moc vidět, ale jedna z těch teček je Durmitorka.
Další fotky: občas jsme neviděli vůbec nic, občas trochu víc...úplně vpravo je vychlamaná Durmitorka, která pravidelně kontrolovala, jestli ji ti neschopně pomalí lidi následují.
Veliky medjed 2Veliky medjed 2Veliky medjed 4

Výstup na Veliky medjed byl naším posledním na území Durmitoru. Dál už nás čeká jen 700 m sestup k Černému jezeru a kemp v Žabljaku. Užívám si ten pocit, kdy kolem sebe mám jen mohutné masivy hor a připadám si vůči ním tak pranepatrná. Vysoko nad námi vane dost silný vítr, chuchvalce mraků se převalují přes hřebeny, a ty skály se prostě nehnou ani o milimetr. Tak zvláštně tady vnímám prostor...pocit, který mi bude ve městě chybět...Loučím se s Durmitorem.
Durmitor 39Durmitor 40

Několik posledních fotek z hor - nahoře ještě sníh a skály, níže už rozkvetlé louky.
SníhDurmitor 42Durmitor 42
Rozkvetlá loukaDurmitor 43Durmitor 44

Cesta dolů k Černému jezeru byla taaaaaak ddddlllloooouuuuhhhhaaaaa!!!!! Za prvé na mě padala nostalgie, kterou pociťuji vždy, když odjíždím z nějakých hor, a kromě toho když jsme se dostali na úroveň lesa, bylo to bez výhledů na vrcholky hor i dost nudné, takže jsme měla pocit, že les před námi snad roste. Dokonce se nám podařilo i trochu zabloudit a hádejte, kdo nás vysvobodil? Durmitorka! Já to říkám, ten pes musel být v minulém životě horský průvodce...

Crno jezero je velmi krásné. Ale právě proto, že je tak krásné a je možné k němu pohodlně dojet autem, stalo se oblíbeným místem pseudoturistů, kteří okolní hory pozorují jen od stolu u hospody...

Tady musím udělat odbočku a napsat něco o dorozumívání s místními lidmi. V podstatě není to těžké, protože s černohorci se bez problémů domluvíte "panslovansky". Např. když si objednáváte pivo a servírka se vás zeptá, jestli chcete "malo - velko", tak je jasné, že odpovíte "velko" :). Trochu těžší je to s objednávkou jídla, protože všechno tady zní jako "vješalica, pljeskavica, čevabčiči". Naštěstí snad po celé Černé hoře najdete jídelní lístek velmi podobný, obsahující určitě tato tři vyjmenovaná jídla, a všechna jsou z masa a všechna velice, velice dobrá...
Crno jezero 1Crno jezero 2Crno jezero 3

Myslela jsem si, že u hospůdky dnešní putování končí, ale omyl! Cestu do kempu nám ukazoval Martin, který šel po lesní cestě asi 50m a pak prudce zahnul do lesa, kde nás vedl úplně mimo značku a to ještě do příšerného krpálu. Rozhýbat klouby, které nám v hospůdce značně ztuhly a ještě nést naplněná bříška, to chtělo velkou dávku silné vůle...

Kemp...pro mě znamenal především možnost konečně se pořádně osprchovat a smýt ze sebe pot za několikadenní putování (a že to bylo nějakého potu). Zatímco se tedy ostatní vrhli na připravené jehně a pivo, já jsem se vrhla do koupelny.

No a den končí družnou zábavou u piva, ke které se připojili i naši řidiči. (Schválně si všimněte, kdo stojí přímo u sudu - ano, je to náš průvodce Martin :) ). Spokojená byla i Durmitorka. Nacpala se zbytky z jehněte a pak si vybrala nejměkčí a nejteplejší místa a tam se bez upejpání svalila.
Durmitorka na odpočinku 1Durmitorka na odpočinku 2JagněSoudek a Martin, Martin a soudek
Musím ještě na závěr napsat, že tento den jsem slyšela zřejmě víc vtipů, než za celý svůj dosavadní život dohromady. A že některé byly velmi originální :). Neřekla bych, na co všechno se dá vtip vymyslet. Třeba...jak sedí Ježíš na obláčku a kouří jointa...nebo jak ruští inženýři plní palivem raketu...nebo jak bobr vydrbal vydry..nebo jak do autobusu nastoupí 3 policajti, 5 jich vystoupí, tak kolik jich musí nastoupit, aby tam žádný nebyl...?
Vtipy pak spontánně přešly ve vzpomínání na večerníčky a já jsem s hrůzou zjistila, co všechno si už z dětství nepamatuju..nicméně jak mě předtím bolely nohy od chůze, tak mě teď bolelo břicho od smíchu.

Když už jsem pak od veselé společnosti únavou odpadla a šla spát, ještě ve spacáku jsem poslouchala, jak odolnější alpiňáci u soudku vášnivě zpívají znělku z Kačerů "...uu-uuu...už k nám děti z dálky letí Kačer!! uu-uuu..."

Text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková
  • Gastro technika - Prodej a servis profesionální gastro techniky. Gastro projekty v