Notice: Constant DB_PREFIX already defined in /var/www/finishwebhosting/data/www/cestopisy.com/wss_frontend/defines/defines.php on line 87
CESTOPISY.COM - 18. srpna: Pljevlja, Žabljak, Komarnica

18. srpna: Pljevlja, Žabljak, Komarnica

Ráno zastavujeme z důvodu páchání hygieny v jakési vesničce v Srbsku. Kam se kouknem, tam se něco staví - polovina domů je zatím bez omítky. Pája si nejdříve myslí, že to je důsledek války, ale později se dozvídáme, že důvod je mnohem prozaičtější - platí zde totiž zákon, že dokud je barák neomítnut, nemusí se za něj platit daně...

Na záchodech se nejdříve pousměju nad nápisy "Muški" a "Ženski", ale pak mi úsměv zmrzne na rtech - záchod je díra do země, keramická sice, ale díra, nejblíže to má k zapuštěnému umyvadlu. Koukám na to jako blázen a pro jistotu se ptám, jestli je to opravdu záchod...naštěstí jsem se s tím tady setkala poprvé a naposled...

PLJEVLJA je naše první zastávka v Černé Hoře a je to městečko, kde se zastavil čas. Měli jsme tady pocit, jako bychom byli stále v ČR, ale tak před dvaceti-třiceti lety... Rozdrbané cesty, padající omítka, mešita v centru města, která prý má nejvyšší minaret na Balkáně, je ve stadiu opravy už několik let. Škoda, mohla by být krásná....
Prvi maj Smuteční oznámení
Zaujal mě netradiční hřbitůvek...
Minaret 1    Minaret 2   Minaret 3

Přítomnost cizinců černohorcům signalizuje, že je čas začít prodávat zmrzlinu - udělá se to tak, že před mešitu se prostře kobereček (Pája si nejdříve myslel, že se jdou modlit :) ), na něj se postaví chladící stroj, přitáhne se kabel - a může se prodávat... Bohužel pro ně nikdo z nás koupí zmrzliny neriskoval, že se mu hned první den cestování udělá blbě...Mimochodem - podobně se "stavějí" i další pouliční obchody - na zem se postaví taška s cigaretami, k nim si sedne černohorec - a obchod je hotov.
Hrdinové nepracují
Hrdinové nepracují...heslo, které vzniklo v Černé Hoře, ale očividně se aplikuje i v dalších zemích...

Historická událost - Černá Hora je pro nás první země, kde si můžeme dovolit sednout do kavárny a dát si třeba cappuccino. To tady stojí půl eura, tzn. nějakých 14 Kč...za to bychom v ostatních zemích, které jsme zatím navštívili, nedostali ani cukr. Nutno podotknout, že u moře jsou ceny podstatně vyšší.

Cestou k Durmitoru přejíždíme most přes Taru, který je velkou atrakcí (protože je opravdu impozantní a kaňon pod ním taktéž). Dostáváme 10 minut na pořízení fotek a pak zase pěkně zpátky do busu.
Most přes Taru 1
Následující fotky fotil Pája a není mi úplně jasné, jak to udělal...levitoval mimo most? :)
Tara 1 Tara 2 Tara 3
Pohled do nejhlubšího kaňonu v Evropě
Most přes Taru 2 Tara 4 Most přes Taru 3

ŽABLJAK - výchozí "brána" do Durmitoru. Průvodce Kuba toto městečko přirovnává ke Špindlerově Mlýnu, ve skutečnosti to má ale ke Špindlu dost daleko. Stojí tady pár ne zrovna nových hotelů, jeden supermarket a zbytek jsou rodinné domy ve více či méně odrbaném stavu. Mimochodem - černohorci jsou docela čuníci. Nestačili jsme se divit, když jsme viděli, že jsou schopni mít hned vedle domku skládku. A tento stav panuje po celé zemi - jdete třeba krásným kaňonem, procházíte kolem salaše, a za salaší - hromada bordelu (pardon za to slovo, ale jinak se to říct nedá). Exkluzivní je tak v Žabljaku pouze výhled na Durmitor.
Výhled na Durmitor
A typické výjevy z Žabljaku:
Žabljak 1 Žabljak 2 Žabljak 3

Původně jsme měli první noc přečkat u jezera Vražje, ale sotva jsme vesele postavili stany, dorazil správce parku a jako že stanování e-ee. Takže stany opět balíme a ve volném čase lezeme na nedaleký kopec pro pár fotek. Když jsme se z kopce vraceli, podařilo se mi v prudkém kopci uklouznout na trávě a elegantně jsem s heknutím dosedla přímo doprostřed trsu borůvek. Jasný signál k večeři! :)
Vražje jezero U jezera

Autobus nás tedy veze ještě kousek dál k vesničce Komarnica. Cesty jsou zde stále užší a užší a protijedoucí náklaďáky tak nejsou vůbec vítané, zvlášť když nechtějí couvat. Vůbec nechápu, jak po těch serpentinách může náš autobus kličkovat. Čest našim řidičům!

U vesničky Komarnica už se s busem definitivně loučíme, bereme batohy na záda a pochodujeme pár kilometrů ke vhodnému místu na spaní.
První noc v Komarnici
První noc strávíme pod impozantní stěnou kaňonu řeky Komarnice


A tady odpočívá náš druhý vedoucí Martin po prvních třech kilometrech putování :)
Martínek odpočívá

Na závěr dne pak proběhlo "seznamovací kolečko". My jsme se sice v průběhu dosavadní cesty tak nějak už seznámili sami, ale jak řekl hlavní vedoucí Kuba: "Je to v programu, tak jdem na to." Každý o sobě prohodil pár slov, řekl, kde už cestoval, apod. Jak jsme zjistili, sešli se tu lidi, kteří už viděli hezký kousek světa, i lidi, kteří s přechody hor teprve začali. Pobavil nás např. chlapec (18 let!), který výčet svých procestovaných míst začal kopci v okolí své rodné vísky a skončil nejvyšší horou Afriky...a nebo proslov jiného chlapce, který s upřímností sobě vlastní prohlásil toto: "Co se týče hor, tak jsem úplný žabař a nýmand, tak mě tady nenechte umřít...když tak mě někde seberte..."

Text: Markéta Polášková, foto: Markéta Polášková, Pavel Prostřední

  • Gastro - Profesionální technologie pro gastronomii - konvektomaty, myčky, varná technika
  • VPS