Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.
Hlavní navigace
Pořád se něco děje
Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.
17. sprna - balení a odjezd
Tak nám to pěkně začíná - Pája mi den před odjezdem sděluje, že mu ze zubu vypadla sádrová vložka, a já, jelikož jako vždy balím až na poslední chvíli, zjišťuju, že má oblíbená, větrem ošlehaná, deštěm zmáčená a sluncem vyšisovaná větrovka leží kdesi daleko v místě mého trvalého bydliště, takže hned zrána povalím koupit někam novou.
S Pájou provádíme velký nákup a do košíku hážeme širokou škálu různých sáčkoidních a trvanlivých (doufám) potravin. Po konečném sbalení váží má krosna tolik, že nakonec usuzuji, že taxíky vlastně nejsou tak drahé a že s TÍMHLE se mi až na nádraží trmácet opravdu nechce..
Na nádraží vcelku není problém najít ostatní "alpiňáky", které sice ještě neznám, ale lze je bezpečně poznat podle ohromných báglů. Před přistavenou Karosou postávají naši dva průvodci Martin a Kuba a vítají nás slovy: "Vy chcete někam svézt?" Tož, aji jo...
V autobuse zabíráme s Pájou strategické pozice - poslední místa před košinou, odkud máme přehled nejen o všem, co se děje před námi, ale také o zásobách piva. Původně jsem sem chtěla napsat, že to jsou Pájovy zásoby na cestu, ale stejně by mi to nikdo nevěřil (ale možná bych mohla napsat, že to byly Vráťovy zásoby ;) ).
"Děcka, dáte si někdo pivo?" :)
Z celé jízdy autobusem si toho moc nepamatuju, protože na cestách zásadně usínám jako první. Snad jen na tohle odpočívadlo s výhledem na větrné mlýny mám jakés takés vzpomínky...
text a foto: Markéta Polášková