Durmitor a Bjelasica 27.8. - 18.9. 2006

Cestopisy většinou začínají tím, že se někam přijede. Já začnu poněkud netradičně tím, že popíšu svůj návrat domů, protože mi to prostě nedá. Sedím u svého počítače ve svém pokoji a snažím se nevnímat, že kolem mě to vypadá jako v nějaké splašené sušárně. Většinu místnosti zabírá sušící se stan, na dveřích mi visí sušící se pláštěnka, v otevřeném okně mám sušící se goratexy (ty se mimochodem po vydatné koupeli v kaňonu Malá Paklenica budou sušit ještě dlooooouho) a vůbec po celém pokoji, kam se dá něco pověsit, tam se suší různé druhy mého oblečení, ale i dalších věcí, jako je např. brašna od foťáku...A myslím, že tak nějak podobně to vypadá v pokojích většiny účastníků zájezdu, ze kterého jsem právě přijela :) Ale teď už se jako slušně vychovaná cestovatelka vrátím na začátek... Ani nevím, co mě to napadlo jet letos s Pájou zrovna do Černé Hory, když už půl roku předem jsme uvažovali o Pyrenejích. A když už teda do Černé Hory, tak proč zrovna s cestovkou, když doposud jsme všechny cesty prováděli na vlastní pěst. Možná to bylo tím, že lidé kolem mně houfně odjížděli do Černé Hory k moři, takže jsem se začala zajímat, co na té zemi vlastně mají. Zadala jsem do vyhledávače heslo "cerna hora", vyhodilo mě to mj. cestovku s názvem Alpina (pěkná reklama pro ně, ale zaslouží si to, organizace i průvodci byli skvělí), dozvěděla jsem se, že ve vhodném termínu pořádají zájezd s přechodem hor...a bylo to....