Figueres

Nicméně pro mne se hlavní atrakcí města Figueres nakonec stalo něco úplně jiného. Jelikož se fronta na lístky před Teatro-Museo ukázala být neúnosná, rozhodla jsem se ponechat tam Páju napospas osudu a sama jsem zamířila o dvě ulice dále do muzea hraček. No co vám budu povídat, nadchlo mě to tam :) Žasla jsem nad různorodostí panenek z celého světa (třeba laponská panenka byla opravdu hodně originální), rozněžnila mě sbírka plyšových medvědů (kdo neměl v dětství medvěda, ať zvedne ruku) a především mě fascinovaly hračky typu: dětský oltář vyřezaný do nejmenších podrobností, smuteční průvod o asi 50 postavičkách, kompletní sestava bojových jednotek z 2. světové války, sada "Operační sál" :) Co za osobnosti asi vyrostly z dětí, které si hrály s něčím podobným? :) Každopádně muzeum to bylo narozdíl od mnoha jiných úžasné a kdybych se nemusela dostavit ve smluvenou dobu zpět před Teatro-Museo, asi bych tam u vitrínek postávala dodnes :)

Tímto se omlouvám, ale cestopis o Figueres se mi díky tomu jaksi změnil na fotogalerii krásných hravých exponátů :) Leč věřím tomu, že kdo má v sobě stále kousek dítěte, tomu to vadit nebude...

A něco z Dalího...abyste nám věřili, že jsme se tam nakonec dostali :) Musím ale říct, že zážitek to kdovíjaký nebyl...nejde o muzeum, to je opravdu hodně ujeté, pokud se sem přijedete nechat šokovat, nebudete zklamaní... Spíš mě znechutilo množství turistů, na nichž bylo povětšinou vidět, že sem přijeli opravdu pouze zhlédnout všechny ty absurdnosti, a to navíc jen proto, že je sem za výhodnou cenu dopravila cestovka rovnou z pláže... Pozn.: nepokládám se za znalce umění, ale některé Dalího kresby mi přijdou prostě úžasné, hned bych si je pověsila na čestné místo v pokoji (a nad jinými se mi chce zvracet). Zde přikládám ty úžasné :)

Moje favoritka:




25. 2. 2011, Markéta Polášková