Benátky - severní ostrovy

 K prvnímu ostrůvku - Muranu - se z centra Benátek jede vaporettem několik desítek minut, určitě nejmíň půl hodiny. Přesnější čas vám bohužel neřeknu, protože při každé delší cestě, ať už je to v letadle, na lodi, v buse, vlaku, či kdekoli jinde, velice brzy usínám (teď mě napadá - zdalipak bych usnula i na velbloudovi? :) ).

"Dálnice" z Benátek na Murano

Fotka výše je jedna z prvních, které jsme na tomto ostrově pořídili a v podstatě charakterizuje celý zbytek ostrova. Stejně jako Benátky je i Murano plné kanálů a lodí, chybí tady ale výstavní paláce a místo nich se tu krčí spousta malých barevných domečků. Jsou dost poničené (to díky zdejšímu podnebí), ale přesto vypadají, jako že "tak to má být"....nevím, jak jinak bych to napsala.

Čeho si ale všimnete ještě dříve - absolutního klidu, který tu panuje. Po tom ruchu v Benátkách, které je i v zimním období plné turistů, vás asi překvapí, že ulice Murana (i dalších ostrovů) jsou vesměs skoro prázdné! Samozřejmě i sem jezdí turisté, ale často se nám stávalo, že jsme široko daleko nezahlédli ani živáčka.

Kdyby se vyhlásila soutěž o nejužší uličku v Benátkách a okolí, tak ulička na fotce vpravo by byla určitě horký kandidát na první místo...vedle pak maják a muranské kanály. 

Asi bych měla zmínit, že Murano je proslavené sklářstvím. Mají tu velké muzeum věnované tradiční výrobě skla a výrobků ze skla jsou taky plné všechny obchody na ulicích, v podstatě nic jiného se tady asi ani neprodává. Dovedu si představit, že běžný turista projde kolem prvního obchodu, druhého...a pak si přece jen nějaký ten skleněný kousek koupí, což já nechápu, protože bych si nikdy nepořídila něco, co pak doma postavím na poličku, kde se na to bude po zbytek života prášit... A muzeum - tak bylo docela pěkné, nicméně mnohem větším zážitkem pro mě byly pravé italské lasagne v jedné malinké zastrčené restauraci :) A před restaurací jsem v kanále viděla živé kraby :)

Milovníky památek určitě potěší krásný klášter 

Z Murana míříme opět vaporettem na ostrůvek Mazzorbo, cestou míjíme spoustu polorozpadlých baráků. Samotný ostrov mě ale vůbec nezaujal, kromě pěkné procházky na něm není totiž nic zajímavého. 

Poslední z navštívených ostrovů je Burano, které je s Mazzorbem spojené mostem. Původně jsme sice chtěli zajet ještě na jeden ostrov, ale Burano se nám tak zalíbilo, že jsme se rozhodli na něm zůstat co nejdéle. Burano je totiž perla všech ostrovů kolem Benátek, je to zcela výjimečné místo, které je v průvodci popsáno jako oblíbený ostrov umělců, básníků, filosofů, studentů a jiných individuí :) Nedivím se jim ani trochu, toto místo má takovou magii, že se zde umělcem musí stát snad každý i proti své vůli.

Burano je proslavené krajkářstvím a stejně jako na Muranu najdete jen samé obchůdky se sklem, na Buranu zase najdete obchůdky s krajkami, které jsou opravdu velice krásné. Mnohem víc ale každého návštěvníka zaujme zdejší architektura - mrňavé domečky, mnohdy tak úzké, až se nechce věřit, že v nich někdo vůbec bydlí. Hlavně ale neuvěřitelně barevné - občas jsme měli pocit, že na zdejší náměstíčka někdo jednou ráno postavil kyblíky s barvami a vyzval usedlíky, aby si každý vzal po jednom a s ním svůj domek vymaloval :) První minuty na tomto ostrůvku jsme byli skutečně v tranzu, Pája foťák skoro neodlepil od rohovky a já se k jeho fotografickému nadšení výjimečně přidala a ukazovala, co mi má ještě vyfotit...

A navíc na Buranu žije mnoho koček, jedna hezčí než druhá, je vidět, že si je tady obyvatelé hýčkají :) Když na Burano vzpomínám, tak i s odstupem času, kdy spousta zážitků už poněkud vybledla a zbyly jen ty nejvýznamnější, můžu s jistotou říct - ano, tady bych chtěla bydlet, aspoň nějaký čas...