Benátky 11/07

...a to byla přesně tahle:

Kterak se tam dostat

Nicméně ráda bych se ještě vrátila k samotnému příletu do Benátek. Už se stává pravidlem, že společné cestování s Pájou se málokdy obejde bez komplikací. Ani bych se nedivila, kdybyste nás začali podezřívat, že to děláme schválně, abychom měli originální úvodníky :) Tentokrát jsme letěli z Vídně, kam jsme kvůli potížím na dálnici přijeli autobusem z Brna v 9:15. Problém ovšem byl, že letadlo mělo odlet v 9:25.... Pája už v buse chytal pěkného nerva, já jsem se tomu naštěstí vyhla, protože jsem skoro až na letiště sladce spala. Ačkoli jsme letištní halou prosvištěli, jak nejrychleji jsme mohli, stejně jsem nám už nedávala šanci, že letadlo stihnem...proto si asi dovedete představit naši radost, když nám úředník u odbavovací přepážky sdělil, že odlet "has been delayed", tedy opožděn (Pája slyšel v první chvíli místo "delayed" slovo "deleted", takže začal chytat dalšího nerva :) ). Zbytek odbavení už proběhl normálně, tedy až na to, že Pája zapomněl v příručním zavazadle dvě piva v plechovce, které musel vyhodit (zatímco dva švýcarské nožíky nikomu nevadily).

Canal Grande 

Kdy se tam vypravit 

A jaký byl tedy první dojem z Benátek? Ačkoli do Itálie jezdí většina lidí v létě, aby si užili tepla a moře, my jsme si trochu netradičně vybrali návštěvu Benátek v zimě. A myslím, že jsme dobře udělali. Sice teploty byly hodně nízké, což jsem pociťovala zvláště při dlouhých denních i nočních procházkách nebo projížďkách na lodi (taky první věc, kterou jsem si ve městě koupila, byla čepice a rukavice), na druhou stranu v zimě je v Benátkách mnohem méně turistů než v létě, což je obrovská výhoda. Ani si nechci představovat, jak to tam v létě musí vypadat... Taky se mi nestalo, že bych někdy cítila zapáchající vodu, s čímž musí být v létě určitě problém.

Architektura (ááááách...) 

Na Benátkách je nejúžasnější architektura a s ní související atmosféra města. Všechny domy jsou zde velice, velice staré a velice, velice krásné. Benátky byly městem bohatých obchodníků, což je poznat - pokud se například podíváte do mapy města a prohlédnete si domy lemující hlavní kanál (Canal Grande), uvidíte tam jeden palác vedle druhého. Je zajímavé, že Benátky nepostihl osud jiných starých měst a tedy opravdu VŠECHNY domy v rozsáhlém historickém centru jsou původní. Skoro až máte pocit, jako byste se procházeli mezi kulisami k historickému filmu - staré fasády neruší ani jeden jediný moderní prvek, což je ještě umocněno tím, že hodně domů má oprýskanou omítku (to není způsobeno tím, že by se Italové o své domy nestarali, ale neustálým narušovaním omítky nárazy vln a mořským vzduchem). Má to i jednu nevýhodu - po nějaké době si na tu nádheru kolem zvyknete natolik, že ji do jisté doby přestanete vnímat. A pak i domy, které by vám v "normálních" městech připadaly výjimečné, zde zapadnou mezi jinými, výstavnějšími paláci. Pro nás ale byla radost takové zapomenuté kouty objevovat...

Že jsou Benátky město postavené na vodě, ví každý. Všechny domy stojí na dřevěných kůlech, které prý časem bez přítomnosti kyslíku zkameněly (jsem se dočetla v průvodci). Autobusem jsme v Benátkách jeli v podstatě jenom dvakrát - při cestě z letiště a zpět. Jinak se skutečně všechno, od lidí až po nákladní jeřáb, vozí na lodích. Na fotkách ostatně můžete vidět (v tomto pořadí) loďobus (tento název nás napadl, když jsme s ním jeli poprvé a už jsme tomu jinak neřekli), zastávku MHD :), sanitku a nakonec taxi. Velice nás mrzí, že jsme si nestihli vyfotit i policajty, ať to máme kompletní. Anebo PPL, i to jsme viděli jako motorový člun!

Loďobus, zastávka, sanitka a taxík 

Na fotce to asi moc vidět není, ale narozdíl od benátských domů zastávka MHD na kůlech nestojí, je pouze připoutána řetězy - poprvé nás proto nepřipravené trochu zaskočilo, že se pod námi podlaha zastávky dost houpala. A co teprv, když přijel náš dopravní prostředek! Teda připlul.... Bokem nejdříve několikrát lehce do zastávky narazil, než se kapitánovi podařilo správně zaparkovat :) Ale rychle jsme si zvykli a teď, zpět v Brně, si naopak nemůžu zvyknout na tramvaje, je v nich nuda. A cena jízdného? Využili jsme jakousi třídenní kartičku, se kterou jsme mohli plout po kanálech třeba celý den a platila i při plavbách na nedaleké ostrovy - stála nás 30 euro pro jednoho. Nechci Vás k tomu vyloženě nabádat, nicméně musím se zmínit o tom, že za celou dobu v Benátkách naši plavenku na lodi nikdo nekontroloval a nevšimla jsem si ani, že by někdo kontroloval ostatní cestující...

Plavby v loďobusu jsou mimochodem skvělé. Bus pluje celkem pomalu, takže si můžete sednout a pohodlně obdivovat výstavní paláce nebo jako Pája cvakat jednu fotku za druhou. Líbilo se nám to natolik, že při první plavbě jsme dokonce přepluli zasávku, na které jsme chtěli vystoupit, a pak jsme se museli kus vracet. A pokud je zde nějaký plavební řád jakožto obdoba silničních pravidel, tak jsem si ho opravdu nevšimla. Často se nám stalo, že se od břehu odpoutala nějaká gondola a na chvíli nám zkřížila cestu. Taky jsme jednou s úžasem sledovali, jak se do kanálu della Giudecca pomalu sunula výletní loď vyšší než většina budov ve městě. Prostě asi kdo je větší nebo rychlejší, ten pluje.

Gondoly

Stejně jako si každý člověk při vyslovení jména Benátky okamžitě vybaví město na vodě, vybaví si hned i jeden ze symbolů města - štíhlé černé gondoly se stojícím gondoliérem v pruhovaném triku a placatém klobouku na zádi (myslím, že by měl i zpívat, ale zpěv jsem slyšela jen jednou). Moc těm gondoliérům nezávidím - ne snad proto, že pracují manuálně, ale proto, že je turisté v podstatě považují za další atrakci Benátek a tak je neustále někdo fotí a filmuje, ať už stojí v přístavišti u svých loděk nebo zrovna pádlují (i Pája se samozřejmě činil :) ). Musí to být dost otravné a někteří gondoliéři se podle toho i tvářili.

Pokud se chystáte mermomocí v gondole projet, připravte se na to, že vysolíte pěkných pár desítek euro. Z toho důvodu se někteří lidé snaží ušetřit a gondolu si zaplatí pro větší skupinku lidí, aby se cena na jednoho co nejvíce snížila. Viděla jsem tak i gondolu, kde vedle sebe stálo namačkáno snad deset lidí (normálně je gondola tak pro dva + gondoliér) a vcelku jsem nechápala, co z té plavby mohli mít - na úzké gondole se nemohli skoro pohnout a navíc hrozilo, že při jakémkoli prudším pohybu všichni popadají do vody. A že by projížďka v gondole byla nějakým extra romantickým zážitkem, to si taky nemyslím. Kdyby byly gondoly jedinými plavidly v Benátkách, tak možná ano - ale na kanálech plných motorových člunů, kdy kolem vás každou chvíli jeden z nich prohučí, ztrácí podle mě klidná a pomalá plavba v gondole svůj půvab. 

Ještě pár fotek z hlavní dopravní tepny v Benátkách, Canal Grande:

Ubytování

Tak i co se týče ubytování, měli jsme asi docela štěstí, že jsme přijeli v zimě. Což o to - hotelů je ve městě dost, ostatně téměř každý druhý palác je veřejnosti nepřístupný, protože slouží jako hotel. Ceny v nich ovšem odpovídají tomu, že vám na zdech visí pravé gobelíny nebo na nich vidíte ještě původní fresky, strop je obložený dřevem a světlo dodává složitě zdobený lustr z benátského skla. To víme ne proto, že bychom v něčem podobném spali, ale proto, že jsme občas vnitřní výzdobu hotelů zahlédli oknem. Naše první kroky za sháněním noclehu vedly jako obvykle do hostelů, tedy ubytoven pro studenty, byli jsme ale zklamaní z poměru cena/služby. Bohužel provozovatelé hostelů si během posledních pár let uvědomili, jaký jsou studenti skvělý zdroj financí a tak už se dávno nedá říct, že by hostely byly levné. Vlastně jsme na hostelu nenašli už vůbec žádnou výhodu a raději jsme si pronajali (za srovnatelnou cenu) dvoulůžkový pokoj v penzionu Alloggi Gerotto Calderan v centru města (50 euro/noc). Jednoduchý, ale čistý, s vlastní koupelnou a za slušnou cenu...na Benátky. Ovšem nesmím zapomenout na luxusní výhled:

Náměstí Campo S. Gerenia 

Kam se zajít v Benátkách podívat

Nechci nahrazovat tištěného průvodce (vlastně jakéhokoli průvodce), určitě jsme neviděli všechno, co jsme chtěli a měli, takže jen pár tipů. Hodně nás zklamala židovská čtvrt. Čekali jsme, že se bude nějak odlišovat od zbytku Benátek, ale kdybychom podle mapy nevěděli, že už jsme uvnitř, ani bychom to nepoznali. Dále nás zklamalo historické námořní muzeum, to proto, že jsem se tam nehorázně těšila a ono bylo zrovna zavřeno! A podle našeho průvodce (TOP 10 Benátky, Ikar, 2002) zavřeno být nemělo :( Takže jediné, co jsem ze všech těch historických lodí ukrytých uvnitř viděla, byly dvě obrovské kotvy před vchodem...

Palác Ca' d'Oro 

Když už se člověk dostane do města paláců, měl by si samozřejmě alespoň jeden prohlédnout i zevnitř. Není jednoduché vybrat, který - jak už jsem psala, hodně z nich je veřejnosti nepřístupných, protože slouží jako hotely, správní budovy nebo jsou součástí univerzity. Palác Ca' d'Oro jsme si vybrali, protože uvnitř je galerie, která nás také zajímala. Abych pravdu řekla, už si z ní moc nepamatuji, snad jen to, že k vidění byly různé druhy umění - gobelíny, sochy, obrazy, fresky...vše ve vztahu k benátské historii. Mě ale mnohem víc okouzlil palác jako takový - nádvoří s vykládanou podlahou, prosluněné balkony, výhled na Velký kanál...asi je to z mého výrazu poznat :)

Neopakovatelný výhled z paláce Ca' d'Oro na Velký kanál

Ponte di Rialto

Asi jeden z nejznámějších mostů v Benátkách, pochopitelně neustále obležený turisty. Zajímavý je tím, že se nejedná pouze o most, ale po obou jeho stranách stojí krámky s všemožnými předraženými kravinami. Tož, taky se mi líbil (architektura, ne ty suvenýry), nicméně si myslím, že je pro Italy docela ostuda, že mají Ponte di Rialto posprejovaný od mladých blbečků - vždyť je to určitě jedna z památek, jejíž fotku si domů odváží každý, kdo Benátky navštívil...!

Náměstí sv. Marka

Ani nevím, čím mám začít...samotné náměstí ležící přímo u přístaviště je obrovské a tvoří jej řada naprosto identických budov, takže zvláště v noci vyniká jeho souměrnost (viz. další stránka s nočními Benátkami). Kromě toho tady najdete několik staveb, které samy o sobě stojí za návštěvu - Dóžecí palác, bazilika, Kampanila, Torre dell'Orologio... Pokud chcete vidět všechno, budete na to potřebovat skoro celý den...ale stojí to za to.

Sloupy sv. Marka a sv. Theodora stojí na náměstí nejblíže moři

Náměstí je známo i tím, že tady turisté krmí tisíce holubů. Z mého pohledu jsou holubi oškliví hloupí ptáci, kteří přenášejí nemoci a ... ještě dělají něco, co nebudu psát, protože je to sprosté a souvisí to s jejich vylučovací soustavou, nicméně pro turisty jsou holubi další atrakcí. Není tedy divu, že na náměstí najdete dokonce i prodavače zrní. Viděla jsem i turisty, kteří byli z holubů unešení, dokonce si sypali zrní na hlavu (!!!) celí šťastní, že jim tam pak nějaký holub zůstal sedět a že mají "originální" fotku z Benátek...lidi jsou různí :). Pro mě byl ve dne průchod náměstím docela utrpením. Občas nebylo pro holuby ani kam šlápnout, nejhorší ovšem bylo, když se nějaké hejno zvedlo a desítky ptáků letěly nízko nad zemí jak střely na jiné místo, bez ohledu na lidi stojící v cestě. V takových případech jsem jenom ztuhla a automaticky si chránila obličej, asi jako slečna na poslední fotce níže.

Na dalších fotkách je stavba, jejíž krásu jsem patřičně ocenila až doma u fotek - Torre dell'Orologio. Zvláště na hodiny, které jsem si samozřejmě přímo u věže detailně prohlédnout nemohla (protože mě velice brzy začalo bolet za krkem), dokážu na fotce zírat dlouhé minuty...jsou nádherné (podotýkám, že nejsem žádný znalec, je to čistě můj osobní pocit).

Bazilika sv. Marka

Ve výše zmíněném průvodci se o katedrále dočtete, že je to "strhující dominanta náměstí sv. Marka". Vůbec každé druhé slovo v podobných průvodcích je "strhující, úžasný, velkolepý, bechderoucí, mistrovský, fascinující...." Číst takové knížky je fakt paráda :). Já bych baziliku popsala slovy, no vlastně jen jedním slovem, a to "přeplácaná". Už v cestopise o Córdobě jsem se netajila tím, že honosné křesťanské stavby moc nemusím, raději mám jednoduché čisté linie. Tady to platilo dvojnásob. Uznávám sice, že postavit takovou "velkolepou" katedrálu muselo stát hodně umění, sil a peněz, nicméně já to prostě asi nedokážu ocenit. Myslím, že jsem uvnitř (ani venku) nenašla na stěnách katedrály ani jeden centimetr čtvereční, který by nebyl nějak nazdoben. Abych tady pořád jen nepomlouvala benátské stavitele, udělejte si názor sami:

Kampanila

Kampanila je skoro stometrová červená věž, která stojí hned vedle baziliky. Trochu nemile nás překvapilo poněkud vysoké vstupné (6 euro na osobu), vzhledem k faktu, že za tuto cenu jen vyjedete nahoru, pár minut se kocháte a pak zase jedete výtahem dolů. Nezávidím ale "vrátnému", který výtah obsluhuje, to musí být šílená práce, jezdit celý den nahoru a dolů... Nicméně stál nám ten výhled za to (neodpustím si rejpnutí a poznamenám, že v průvodci je výhled označen jako "ohromující" :) ). Dole jsme pak počítali, kolik Kampanila za rok při takovém provozu vydělá a vyšlo nám celkem slušné číslo.

Kampanila, výhled na náměstí sv. Marka, kopule baziliky a výhled na město (všimněte si slabého obrysu Alp)

Dóžecí palác 

Průvodce mě nezklamal, palác je "velkolepý", stěny "majestátní", síně "přepychové", zbrojnice "ohromující"... Naštěstí nás tento popis neodradil od návštěvy, i když jsme na ni neměli moc času. Ono totiž projít všechny ty sály a pokoje není žádná sranda, palác je velice rozlehlý, ostatně pokud jsem správně pochopila, bydlel zde dóže s rodinou a s družinou a také se zde konaly soudy, porady a další městské záležitosti. Asi poprvé jsem tady litovala, že s sebou nemáme nějakého učeného člověka, který by nám o paláci něco povyprávěl. V každé místnosti sice byly tabule s textem, ale číst se mi to všechno nechtělo, a tak jsem asi o spoustu zajímavých informací přišla.

Mimochodem - nejhezčí sál je rozhodně Sala dello Scudo, dílem i proto, že je odlišný od všech ostatních. Na stěnách jsou namalované mapy zachycující svět, jak byl znám v r. 1762, a uprostřed stojí obrovské staré glóbusy. Tak se nám tam líbilo, že i když jsme jinde dodržovali zákaz fotografování, tady Pája jednu fotku přece jen ulovil. 

Sala dello Scudo

Vlevo a uprostřed průčelí paláce, vpravo nádvoří se sochou, ze které Pája vtipně vyfotil jen zadek (to bylo schválně Pájo? :) )

Shrnutí: Benátky byly městem pro bohaté lidi a v podstatě jsou jím i dnes. Dokonce ani samotní Italové tam nejsou schopní dlouhodobě žít a valná část z nich se už odstěhovala jinam. Jeden prodloužený víkend vás ale nezruinuje, zvlášť pokud si jako správní Češi vezmete jídlo s sebou a dokážete se trochu uskrovnit. Nelituju ani na okamžik, že jsme si pro náš prodloužený víkend vybrali zrovna toto město - pokaždé, když teď zaslechnu jméno Benátky, vybaví se mi atmosféra tmavých uliček a úzkých kanálů, plavby v loďobusu, maličké mostky a taky věčně rozesmátý (nejdříve jsem chtěla napsat vytlemený :) ) Pája s foťákem připraveným v ruce... Nečekejte ale po mém krátkém cestopisu automaticky, že vás Benátky při případné návštěvě tak okouzlí, jako nás. Možná ano, možná ne, aneb - kdo nemá romantiku v duši, ten ji stejně neuvidí.

A na konec této části ještě několik momentek z Benátek, které občas nezobrazují žádné slavné stavby, ale zachycují nenápadná roztomilá místa, nebo jinak dokreslují atmosféru města.

Bohatě zdobené karnevalové masky, určené dnes už pouze turistům. Líbily se mi velmi, ale nedokážu si představit, že bych si něco takového koupila a dovezla domů. Co bych s tím proboha dělala...? 

Kdopak tady asi bydlí...? (nebo spíš je ubytován?)

Domky, o kterých nic nevím, náhodou jsme pluli kolem a zaujaly nás svým průčelím, popř. srandovními komínky.

Canal Grande a přístaviště gondol, vzadu Ponte di Rialto

Gondoly ještě jednou

Na fotce nejvíce vlevo je roztomilé zastrčené náměstíčko, které považuju za jedno z nejhezčích míst v Benátkách. Neuvěřitelně malebné místo. Následují trochu tajuplná vrátka začínající přímo u vody, pak průplav pod mostem Ponte di Rialto a nakonec úplně vpravo paní průvodkyně hledající své ovečky na náměstí sv. Marka (se divím, že jí na tom deštníku nesedí holub :) ). 

Večerní přístav před náměstím sv. Marka 

Canal Grande 

Kanálů je ve městě určitě více než ulic. Jsou tiché, jakoby ospalé, podvědomě kolem nich zpomalujete krok.

Typické sloupy, typická okna a typické...parkoviště (fakt, k těmhle kůlům se přivazují lodě)  

...na každém kůlu obvykle sedí racek 

Zajímavý detail jedné věže, ještě jednou Ponte di Rialto a rozmazaná fotka gondoliéra, která se mi líbí právě díky své rozmazanosti 

Na schody je třeba v Benátkách dávat fakt bacha, jsou poněkud kluzké 

Dvakrát (skoro) stejný pohled, pokaždé jiná atmosféra 

Zádumčivá socha na náměstí sv. Marka a lampa (s holuby, jak jinak) tamtéž 

Typický pohled na Benátky - kanál, domy se sloupovými okny, před ním pár gondol... 

Pro zajímavost: takto vypadá Itálie a Alpy z letadla 

Dále - Benátky v noci 

Text: Markéta Polášková, Foto: Pavel Prostřední