Írán 22.8 - 9.9.2007

DEN 1: Odjezd z Brna do Vídně na letiště ve složení expedice: Martin a Věrča :-). Noční let do Teheránu s přestupem v Istanbulu proběhl v pohodě...

DEN 2: Na letišti jsme vyměnili prachy (200E = 2 400 000 IR, 1 „papírek“ = 10 000 IR = 23,- Kč), pak taxíkem na nádraží (20E – trochu nás natáhl). V Quomu nás bus vyhodil na kruháči (ve většině měst byl kruháč, či křižovatka také jako nádraží:-).
Mešity a pak dlouhý hledání minibusového nádraží (bez anglicky mluvící kuželky by se nám to nepodařilo). V Kashanu v hotelu padáme na postele a proděláváme první cestovatelskou krizi (Věrča kvůli rozpočtu a já kvůli domlouvání a šílenýmu zmatku … naštěstí všechny obavy byly zbytečný). Večer prohlídka bazaru a starých baráků (nikdy bych nevěřil co se dá stihnout za jeden den).

DEN 3: Pátek - v Iránu je v pátek svátek, tzn. všechno je zavřeno, bohužel i některý památky. Prohlídka města a haluzový odchyt busu na křižovatku k vesnici Abyaneh (osvěžení u vojenský posádky – prý součást jadernýho programu:-). Stopem do Abyaneh – malebná vesnička z červených cihel. Spali jsme ve stanu na takovým piknik placu (Iránci piknikujou, kde se dá, klidně i na kruháči).

<- Zahalená Věrka 

DEN 4: Ráno prohlídka druhý pevnosti, stopem zase na křižovatku a taxíkem do Natanz, kde byl plán chytit bus do Yazdu. Bohužel tudy bus neprojíždí, tak nás vzal borec vlastním minibusem do Esfahanu. Cestou zavolal svému synovci a pozval nás k sobě do hruškovýho sadu na čaj a hrušky. Tady nás Ali a Ela přemluvili, že musíme přespat u nich a do Yazdu pojedeme ráno. Souhlasíme. Večer byla ovocná hostina + pizza a plno vyptávání a porovnávání Iránu a ČR.

Vlevo: pozvání na kus řeči a melouna, vpravo: Esfahan - večeře u Aliho a Ely

Město Abyaneh

Vlevo: Kashan - kluci na vodojemu, uprostřed: ulice Abyanehu, vpravo: Abyaneh 

 DEN 5: Busem do Yazdu 5 hod, včetně opravy motoru. Ubytovali jsme se v hotelu (taková trojka bez švábů za 8 papírků… vlastně jsme tam viděli i švába :-).

DEN 6: Prohlídka města (vedro jak pes), krásný starý město a zrcátková mešita, potkáváme tu první dvě skupinky Čechů. Nočním busem se přesouváme do Marvdaštu a tágem do Persepolisu, v lesíku stavíme stan a ve 4 hod ráno usínáme.

DEN 7: Persepolis je velký komplex vykopávek se směšným vstupným 1 papírek za oba. Po poledni to balíme směr Shiraz (taxik + minibus). V Shirazu kupujeme na další den lístek do Esfahanu (7 papírků) a jedem se ubytovat do hotelu (12 papírků).


Město Yazd, zleva doprava: Páteční mešita, Amir čakmak, opět Páteční mešita a Zrcátková mešita

Město Yazd: Panorama

Persepolis: panorama

DEN 8: Shiraz má asi nejorientálnější bazar plný prodavačů koberců a suvenýrů, velkou pevnost a pěkný mešity, taky je to doposud nejjižnější místo našeho cestování. Dostali jsme se díky pomoci jednoho mladíka i do hrobky nějakého duchovního, kam pouštěli jen muslimy. V parku jsme si dali první iránské pivo … samozřejmě nealkoholické. Potkali jsme tu další partu 8 Čechů - třetí a poslední skupina Čechů v Iránu. Přesun nočním busem do Esfahanu, ušetří se sice hromada času a prachy za hotel, ale člověk se moc nevyspí.

Shiraz (zleva doprava): Prosil bych tu knížku vlevo úplně dole... - bazar Vakil - strojní vyplňování tiskopisů před úřadem

 
DEN 9:  V Esfahanu jsme jeli MHDčkem … odděleně, chlapi vepředu a kuželky vzádu :-). Ubytovali jsme se v hotelu a vyrazili do města podívat se na Imam Square (druhý největší náměstí na světě), ovocnej a zvířecí bazar, Jameh Mešitu (největší mešita v Iránu) a Si-o-Seh – moc pěknej most. 

Esfahan: bazar

 

Esfahan: největší mešita v Iránu

 

Esfahan: most Si-o-Seh

DEN 10: Snídaně přímo na Si-o-Seh, potom prohlídka Armenských kostelíků, a pomocí SMS a telefonu se na jedné křižovatce setkáváme s Alim, jeho otcem a Elou. Vzali nás na prohlídku paláce, dalšího mostu, starýho hřbitova, Ateshkade – zřícenina na kopečku a také na Manar Jomban (třesoucí se minarety – šejking minaret), bohužel mají pauzu, tak jedem k Alimu na melouna. Pustili nám video ze svatby … mazec - chlapi tancujou s chlapama a ženský jsou za plentou (a nemůžou se ani kamerovat :-). Dostali jsme ještě jídlo a nakonec nás posaděj do obýváku, vytáhnou kameru a začnou natáčet interview jak při výslechu :-).

Třesoucí se minarety byly super, borec vylezl do jednoho a rozkmital ho tak, že se začal třást i druhej. U Imam Square jsme Aliho a Elu pozvali na jídlo do místní hospůdky (kebab s rýží a dizi – maso v kotlíku, celkem pro 4 lidi 16 papírků), pak už jen velké loučení a na hotel.                              Třesoucí se minarety ->

DEN 11: Ráno přesun MHDčkem na nádraží a potom busem do Dorudu. V Dorudu nás taxikář hodil na vlakový nádraží a po hodině čekání jedem vlakem do Bishehu, podívat se na překrásný 50 metrový vodopády. Hezký dojem kazí pouze hromady odpadků všude kolem. Místní učitel, co umí anglicky, nás doprovází, nakonec jeho a bráchu pozveme na čaj a kecáme při čekání na zpáteční vlak (krom vodopádů celkem kentus i lidi tu jsou takoví „zvláštní“). V Dorudu (už za tmy) se necháváme taxikářem hodit do parku, kde chceme přespat. Někdy uprostřed večeře se vrací taxikář i s rodinou a že musíme jít k němu domů … odmítnout se nedá :-). Konverzace pomocí slovníčku a posunků nám zkrátila večer. Stavíme stan u něj na dvorku a jdeme spát.

Vlevo: Bisheh - vodopády, vpravo: Dorud - hory Zagros
 
DEN 12: Ráno po snídani jsme jeli s celou rodinkou na výlet - úpatí hory Oshturam 4070 m – nejvyšší v Zagros (no trochu jsme je na to navedli, na tu horu jsem se chtěli původně dostat, ale v tom vedru a bez vody by to bylo zabijácký). Pozvání na oběd jsme slušně, i když s obtížemi odmítli. A nechali se odvést na minibus terminál. Mohsen a Mozun s Mahdim a dalšíma dvěma děckama byli jedni z nejpřátelštějších lidí v Iránu. Minibusem do Hamadanu přes Borujerd a Malayer nám zabralo asi 5 hodin. V Hamadanu po bloudění zjišťujeme, že nejbližší bus do Rashtu jede až za 3 dny, tak si kupujeme lístek do Qazvinu (asi na půl cesty do Rashtu) a jdeme hledat hotel (máme pro sebe pokoj s 6 postelema).

Z běžného života (zleva doprava): Hamadan - prodej masa, Rasht - běžná cesta minibusem, Masuleh - čajovna, Yazd - pekárna chleba

DEN 13: Autobus ani nezajížděl do Qazvinu na nádraží a vyhodil nás na přivaděči na dálnici a že máme jít tímhle směrem a stopnout si taxíka. Asi po 2 minutách si haluzově stopujeme autobus mířící do Rashtu! Klasika :-) Cestou na sever se mění ráz krajiny, je tu víc zeleně a vlhko, u Rashtu vidíme i rýžová políčka. Minibusem pokračujeme přes Fuman do Masuleh, kam dorážíme za tmy. Masuleh je malá vesnice v horách s kaskádovitě postavenýma baráčkama a zástupy piknikujících iránských turistů. Stavíme stan a po večeři jdeme spát.

DEN 14: Zevrubně procházíme celou vesničku, až jsem došli asi půlhodinky chůze (lezení) proti proudu potoka k malý tůňce, kde jsme se oba vykoupali – samozřejmě oblečený :-). Odpoledne bloumáme po vesnici, dáváme čaje a druhý pivo v Iránu (citrónový a nic moc :-( .

DEN 15: Minibusem jsme se přes Fuman přesunuli do Kale Rudkhan, kde jsme postoupili asi hodinový výstup na pevnost Šáha Abbáse (cesta pralesem - příšerný vedro, dusno a vlhko, ale stálo to za to). Po odpočinku v rozsáhlý pevnosti jsme seběhli dolů, naskočili do tága do Fumanu a minibusem do Rashtu. Na terminálu byl boj dostat se do minibusu (podařilo se nám to až na druhý pokus). Cesta asi 120 km za 1 papírek … no neber to :-) V Ramsaru jsme vyskočili na kruháči a šli se podívat na Kaspické moře. Po večeři u moře jsme se přesunuli na kolonádu, kde jsme asi jako další stovka Íránců postavili stan a šli spát.
                                                                        Pevnost Kale Rudkhan ->

DEN 16: Ráno bylo neskutečně velký vedro a dusno, na umření. Šli jsme ještě jednou omrknout moře a pak hurá do hor. Neskutečná cesta minibusem do Javaher Deh (vesnice Šperk) a tady famózní ubytování v domku u bábušky. Odpoledne malá procházka, ale hlavně - Martin navštívil místního holiče a přežil to:-). Dali jsme si kebab v místní putyce. Večer přiběhla bábuška, začala něco drmolit a než jsme se vzpamatovali, tak jsme šli s bábuškovým synem do čajovny na vodárnu a datle (16letý boxer Khomej, ani slovo anglicky, ale nakonec sranda).

Kaspické moře

DEN 17:Ráno vstáváme asi v 5:30 a vyrážíme na obr horu před náma. Nejdříve korytem potoka, potom do šílenýho krpálu, až jsme se vyškrábali na rozestavěnou silnici. Nikde ani noha, vedro a super výhledy na vesnici, hory a moře. Nakonec jsme to zvládli až na vrchol (asi 6hod výstup), byl to ale porod. Dolů to bylo úmorný, nekonečný a šílený (cca 4hod). Na pokoji jsme uvařili véču a doslova padli za vlast.

DEN 18: Infarktová cesta do Teheránu. Ráno savari do Ramsaru, tady tvrdnem a neberou nás minibusy. Tak stopujem do Tonekabonu, kde sháníme lístek do Teheránu, bohužel až na 4. odpoledne. Trávíme čas na docela pěkné pláži ve stínku, sbírám šutry a mám hrozný nervy, jak to stihnem. A ještě větší na terminálu, když má bus ještě půl hodiny zpoždění. Místo 5 hodin jedem do Teheránu v šílené koloně serpentýnama v horách asi 8 hodin. Napnelizmus 1.kategorie. Na letiště to stíháme za 5 minut dvanáct. Nervy ale nekončí, zpoždění má totiž i letadlo, pasažéři jsou neskutečný brzdy a i když na to pilot šlápl, tak v Istanbulu musíme sprintovat, abychom stihli letadlo do Vídně (zabavili mi tu nožíček, co jsem si zapomněl v batohu :-(. Batohy to naštěstí stihly taky – můj batoh naložili do letadle těsně před startem :-)

DEN 19: Do Vídně přilítáme ráno a za chvíli nám už jede bus. V Brně si dáváme v hospodě pořádnej oběd (vepřový) a Plzeň – domove sladký domove :-).

Náklady na jednoho včetně cesty, pojištění, jídla a útraty byly asi 21 000,- (letenka stála 15 500,-).
Po Iránu jsme nacestovali asi 3 470 Km, většinou autobusem a minibusem.

Irán Kheily hashang ast  - Irán je krásná země, lidi, co jsme tu potkali, byli vstřícní a přátelští, každý se nám snažil pomoc, i když někdy až moc. Doprava je tam úplně šílená, kdo se kam dřív nacpe … jede první. Porozumět mluvené perštině se po čase vcelku dalo, ale něco přečíst bylo nemožné...   

     Martin  a Věra  

Zleva doprava: Qom - pojízdný bankomat, Yazd - oprava autobusu, Javaherdeh - u holiče, Abyaneh - Věrču nevyměním ani za tři velbloudy a osla se senem :)

                                                        Shiraz - pevnost

Zleva doprava: Abyaneh, Esfahan - Imam Square (druhé největší náměstí na světě), Esfahan - most Si-o-Seh

                                                    Esfahan: před bazarem

                                                            Persepolis

                            Vlevo: Yazd - tuning :), vpravo: klasická kuchyňka v hotelu

                                                            No comment :)

                                                                Loučení...