Notice: Constant DB_PREFIX already defined in /var/www/finishwebhosting/data/www/cestopisy.com/wss_frontend/defines/defines.php on line 87
CESTOPISY.COM - Írán - srpen '07
Grafická verze

Pořád se něco děje

RSS CESTOPISY.com
Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.

Přidej CESTOPISY na Seznam
Přidat CESTOPISY na Google Reader nebo Homepage

Írán 22.8 - 9.9.2007

Irán je země, kde každej pátej vypadá jak Fredy Mercury a věci, které se zdají nemožné, jdou samy.

Napsali a nafotili: Martin a Věrča


iran11.jpg

mapa-iran.jpgDEN 1: Odjezd z Brna do Vídně na letiště ve složení expedice: Martin a Věrča :-). Noční let do Teheránu s přestupem v Istanbulu proběhl v pohodě...

DEN 2: Na letišti jsme vyměnili prachy (200E = 2 400 000 IR, 1 „papírek“ = 10 000 IR = 23,- Kč), pak taxíkem na nádraží (20E – trochu nás natáhl). V Quomu nás bus vyhodil na kruháči (ve většině měst byl kruháč, či křižovatka také jako nádraží:-).
Mešity a pak dlouhý hledání minibusového nádraží (bez anglicky mluvící kuželky by se nám to nepodařilo). V Kashanu v hotelu padáme na postele a proděláváme první cestovatelskou krizi (Věrča kvůli rozpočtu a já kvůli domlouvání a šílenýmu zmatku … naštěstí všechny obavy byly zbytečný). Večer prohlídka bazaru a starých baráků (nikdy bych nevěřil co se dá stihnout za jeden den).

iran1.jpg DEN 3: Pátek - v Iránu je v pátek svátek, tzn. všechno je zavřeno, bohužel i některý památky. Prohlídka města a haluzový odchyt busu na křižovatku k vesnici Abyaneh (osvěžení u vojenský posádky – prý součást jadernýho programu:-). Stopem do Abyaneh – malebná vesnička z červených cihel. Spali jsme ve stanu na takovým piknik placu (Iránci piknikujou, kde se dá, klidně i na kruháči).

<- Zahalená Věrka 

DEN 4: Ráno prohlídka druhý pevnosti, stopem zase na křižovatku a taxíkem do Natanz, kde byl plán chytit bus do Yazdu. Bohužel tudy bus neprojíždí, tak nás vzal borec vlastním minibusem do Esfahanu. Cestou zavolal svému synovci a pozval nás k sobě do hruškovýho sadu na čaj a hrušky. Tady nás Ali a Ela přemluvili, že musíme přespat u nich a do Yazdu pojedeme ráno. Souhlasíme. Večer byla ovocná hostina + pizza a plno vyptávání a porovnávání Iránu a ČR.
iran12.jpgiran13.jpg
Vlevo: pozvání na kus řeči a melouna, vpravo: Esfahan - večeře u Aliho a Ely

iran5.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Město Abyaneh
iran2.jpg iran3.jpg iran4.jpg
Vlevo: Kashan - kluci na vodojemu, uprostřed: ulice Abyanehu, vpravo: Abyaneh  iran6.jpg

 DEN 5: Busem do Yazdu 5 hod, včetně opravy motoru. Ubytovali jsme se v hotelu (taková trojka bez švábů za 8 papírků… vlastně jsme tam viděli i švába :-).

DEN 6: Prohlídka města (vedro jak pes), krásný starý město a zrcátková mešita, potkáváme tu první dvě skupinky Čechů. Nočním busem se přesouváme do Marvdaštu a tágem do Persepolisu, v lesíku stavíme stan a ve 4 hod ráno usínáme.

DEN 7: Persepolis je velký komplex vykopávek se směšným vstupným 1 papírek za oba. Po poledni to balíme směr Shiraz (taxik + minibus). V Shirazu kupujeme na další den lístek do Esfahanu (7 papírků) a jedem se ubytovat do hotelu (12 papírků).

iran7.jpgiran8.jpgiran9.jpgiran10.jpg
Město Yazd, zleva doprava: Páteční mešita, Amir čakmak, opět Páteční mešita a Zrcátková mešita

iran14.jpg





Město Yazd: Panorama


iran15.jpgPersepolis: panorama

DEN 8: Shiraz má asi nejorientálnější bazar plný prodavačů koberců a suvenýrů, velkou pevnost a pěkný mešity, taky je to doposud nejjižnější místo našeho cestování. Dostali jsme se díky pomoci jednoho mladíka i do hrobky nějakého duchovního, kam pouštěli jen muslimy. V parku jsme si dali první iránské pivo … samozřejmě nealkoholické. Potkali jsme tu další partu 8 Čechů - třetí a poslední skupina Čechů v Iránu. Přesun nočním busem do Esfahanu, ušetří se sice hromada času a prachy za hotel, ale člověk se moc nevyspí.

iran18.jpgiran19.jpgiran20.jpg
Shiraz (zleva doprava): Prosil bych tu knížku vlevo úplně dole... - bazar Vakil - strojní vyplňování tiskopisů před úřadem

iran22.jpg

 
DEN 9:  V Esfahanu jsme jeli MHDčkem … odděleně, chlapi vepředu a kuželky vzádu :-). Ubytovali jsme se v hotelu a vyrazili do města podívat se na Imam Square (druhý největší náměstí na světě), ovocnej a zvířecí bazar, Jameh Mešitu (největší mešita v Iránu) a Si-o-Seh – moc pěknej most. 

iran21.jpg











 Esfahan: mešita Imáma Chomejního
 
iran23.jpg
Esfahan: bazar
 
iran24.jpg
Esfahan: největší mešita v Iránu
 
iran25.jpg
Esfahan: most Si-o-Seh

iran26.jpg DEN 10: Snídaně přímo na Si-o-Seh, potom prohlídka Armenských kostelíků, a pomocí SMS a telefonu se na jedné křižovatce setkáváme s Alim, jeho otcem a Elou. Vzali nás na prohlídku paláce, dalšího mostu, starýho hřbitova, Ateshkade – zřícenina na kopečku a také na Manar Jomban (třesoucí se minarety – šejking minaret), bohužel mají pauzu, tak jedem k Alimu na melouna. Pustili nám video ze svatby … mazec - chlapi tancujou s chlapama a ženský jsou za plentou (a nemůžou se ani kamerovat :-). Dostali jsme ještě jídlo a nakonec nás posaděj do obýváku, vytáhnou kameru a začnou natáčet interview jak při výslechu :-).

Třesoucí se minarety byly super, borec vylezl do jednoho a rozkmital ho tak, že se začal třást i druhej. U Imam Square jsme Aliho a Elu pozvali na jídlo do místní hospůdky (kebab s rýží a dizi – maso v kotlíku, celkem pro 4 lidi 16 papírků), pak už jen velké loučení a na hotel.                              Třesoucí se minarety ->

DEN 11: Ráno přesun MHDčkem na nádraží a potom busem do Dorudu. V Dorudu nás taxikář hodil na vlakový nádraží a po hodině čekání jedem vlakem do Bishehu, podívat se na překrásný 50 metrový vodopády. Hezký dojem kazí pouze hromady odpadků všude kolem. Místní učitel, co umí anglicky, nás doprovází, nakonec jeho a bráchu pozveme na čaj a kecáme při čekání na zpáteční vlak (krom vodopádů celkem kentus i lidi tu jsou takoví „zvláštní“). V Dorudu (už za tmy) se necháváme taxikářem hodit do parku, kde chceme přespat. Někdy uprostřed večeře se vrací taxikář i s rodinou a že musíme jít k němu domů … odmítnout se nedá :-). Konverzace pomocí slovníčku a posunků nám zkrátila večer. Stavíme stan u něj na dvorku a jdeme spát.

iran27.jpgiran28.jpg
Vlevo: Bisheh - vodopády, vpravo: Dorud - hory Zagros
 
DEN 12: Ráno po snídani jsme jeli s celou rodinkou na výlet - úpatí hory Oshturam 4070 m – nejvyšší v Zagros (no trochu jsme je na to navedli, na tu horu jsem se chtěli původně dostat, ale v tom vedru a bez vody by to bylo zabijácký). Pozvání na oběd jsme slušně, i když s obtížemi odmítli. A nechali se odvést na minibus terminál. Mohsen a Mozun s Mahdim a dalšíma dvěma děckama byli jedni z nejpřátelštějších lidí v Iránu. Minibusem do Hamadanu přes Borujerd a Malayer nám zabralo asi 5 hodin. V Hamadanu po bloudění zjišťujeme, že nejbližší bus do Rashtu jede až za 3 dny, tak si kupujeme lístek do Qazvinu (asi na půl cesty do Rashtu) a jdeme hledat hotel (máme pro sebe pokoj s 6 postelema).

iran30.jpgiran31.jpgiran32.jpgiran33.jpg
Z běžného života (zleva doprava): Hamadan - prodej masa, Rasht - běžná cesta minibusem, Masuleh - čajovna, Yazd - pekárna chleba

DEN 13: Autobus ani nezajížděl do Qazvinu na nádraží a vyhodil nás na přivaděči na dálnici a že máme jít tímhle směrem a stopnout si taxíka. Asi po 2 minutách si haluzově stopujeme autobus mířící do Rashtu! Klasika :-) Cestou na sever se mění ráz krajiny, je tu víc zeleně a vlhko, u Rashtu vidíme i rýžová políčka. Minibusem pokračujeme přes Fuman do Masuleh, kam dorážíme za tmy. Masuleh je malá vesnice v horách s kaskádovitě postavenýma baráčkama a zástupy piknikujících iránských turistů. Stavíme stan a po večeři jdeme spát.

DEN 14: Zevrubně procházíme celou vesničku, až jsem došli asi půlhodinky chůze (lezení) proti proudu potoka k malý tůňce, kde jsme se oba vykoupali – samozřejmě oblečený :-). Odpoledne bloumáme po vesnici, dáváme čaje a druhý pivo v Iránu (citrónový a nic moc :-( .

iran29.jpg DEN 15: Minibusem jsme se přes Fuman přesunuli do Kale Rudkhan, kde jsme postoupili asi hodinový výstup na pevnost Šáha Abbáse (cesta pralesem - příšerný vedro, dusno a vlhko, ale stálo to za to). Po odpočinku v rozsáhlý pevnosti jsme seběhli dolů, naskočili do tága do Fumanu a minibusem do Rashtu. Na terminálu byl boj dostat se do minibusu (podařilo se nám to až na druhý pokus). Cesta asi 120 km za 1 papírek … no neber to :-) V Ramsaru jsme vyskočili na kruháči a šli se podívat na Kaspické moře. Po večeři u moře jsme se přesunuli na kolonádu, kde jsme asi jako další stovka Íránců postavili stan a šli spát.
                                                                        Pevnost Kale Rudkhan ->

DEN 16: Ráno bylo neskutečně velký vedro a dusno, na umření. Šli jsme ještě jednou omrknout moře a pak hurá do hor. Neskutečná cesta minibusem do Javaher Deh (vesnice Šperk) a tady famózní ubytování v domku u bábušky. Odpoledne malá procházka, ale hlavně - Martin navštívil místního holiče a přežil to:-). Dali jsme si kebab v místní putyce. Večer přiběhla bábuška, začala něco drmolit a než jsme se vzpamatovali, tak jsme šli s bábuškovým synem do čajovny na vodárnu a datle (16letý boxer Khomej, ani slovo anglicky, ale nakonec sranda).

iran34.jpg



























Kaspické moře

iran35.jpgDEN 17:Ráno vstáváme asi v 5:30 a vyrážíme na obr horu před náma. Nejdříve korytem potoka, potom do šílenýho krpálu, až jsme se vyškrábali na rozestavěnou silnici. Nikde ani noha, vedro a super výhledy na vesnici, hory a moře. Nakonec jsme to zvládli až na vrchol (asi 6hod výstup), byl to ale porod. Dolů to bylo úmorný, nekonečný a šílený (cca 4hod). Na pokoji jsme uvařili véču a doslova padli za vlast.

DEN 18: Infarktová cesta do Teheránu. Ráno savari do Ramsaru, tady tvrdnem a neberou nás minibusy. Tak stopujem do Tonekabonu, kde sháníme lístek do Teheránu, bohužel až na 4. odpoledne. Trávíme čas na docela pěkné pláži ve stínku, sbírám šutry a mám hrozný nervy, jak to stihnem. A ještě větší na terminálu, když má bus ještě půl hodiny zpoždění. Místo 5 hodin jedem do Teheránu v šílené koloně serpentýnama v horách asi 8 hodin. Napnelizmus 1.kategorie. Na letiště to stíháme za 5 minut dvanáct. Nervy ale nekončí, zpoždění má totiž i letadlo, pasažéři jsou neskutečný brzdy a i když na to pilot šlápl, tak v Istanbulu musíme sprintovat, abychom stihli letadlo do Vídně (zabavili mi tu nožíček, co jsem si zapomněl v batohu :-(. Batohy to naštěstí stihly taky – můj batoh naložili do letadle těsně před startem :-)

iran39.jpg DEN 19: Do Vídně přilítáme ráno a za chvíli nám už jede bus. V Brně si dáváme v hospodě pořádnej oběd (vepřový) a Plzeň – domove sladký domove :-).

Náklady na jednoho včetně cesty, pojištění, jídla a útraty byly asi 21 000,- (letenka stála 15 500,-).
Po Iránu jsme nacestovali asi 3 470 Km, většinou autobusem a minibusem.

Irán Kheily hashang ast  - Irán je krásná země, lidi, co jsme tu potkali, byli vstřícní a přátelští, každý se nám snažil pomoc, i když někdy až moc. Doprava je tam úplně šílená, kdo se kam dřív nacpe … jede první. Porozumět mluvené perštině se po čase vcelku dalo, ale něco přečíst bylo nemožné...   

     Martin  a Věra  

iran36.jpgiran37.jpgiran38.jpgiran41.jpg
Zleva doprava: Qom - pojízdný bankomat, Yazd - oprava autobusu, Javaherdeh - u holiče, Abyaneh - Věrču nevyměním ani za tři velbloudy a osla se senem :)

iran44.jpg
                                                        Shiraz - pevnost

iran45.jpgiran46.jpgiran47.jpg
Zleva doprava: Abyaneh, Esfahan - Imam Square (druhé největší náměstí na světě), Esfahan - most Si-o-Seh

iran48.jpg
                                                    Esfahan: před bazarem

iran16.jpgiran17.jpg
                                                            Persepolis

iran42.jpgiran49.jpg
                            Vlevo: Yazd - tuning :), vpravo: klasická kuchyňka v hotelu

iran43.jpg
                                                            No comment :)

iran40.jpg
                                                                Loučení...

  • Gastro technika - Prodej a servis profesionální gastro techniky. Gastro projekty v