Notice: Constant DB_PREFIX already defined in /var/www/finishwebhosting/data/www/cestopisy.com/wss_frontend/defines/defines.php on line 87
CESTOPISY.COM - YAMATO

YAMATO - The Drummers of Japan

Jsou koncerty, u kterých člověk ví, že něco podobného zase jen tak brzy neuvidí (a neuslyší). Dokonce už možná nikdy v životě. Pro mě takovým koncertem asi bude vystoupení skupiny Yamato. Nejen že se jedná o japonské bubeníky, kteří do Evropy, a do ČR zvlášť, zavítají jen občas, ale také cena lístků byla tak neuvěřitelně vysoká (přesto všechny tři brněnské koncerty byly beznadějně vyprodané – kde na to ti lidi berou peníze???), že moje první reakce byla: „Tak na tohle teda určitě nejdu!“
yamato

Ale šla jsem a nelitovala....samozřejmě. Skupinu Yamato tvoří deset bubeníků – pět Japonců, pět Japonek, průměrný věk kolem 25 let..Jedna z prvních věcí, která mě na nich upoutala, byly jejich vyrýsované svaly na pažích – jak u kluků, tak i u holek. Pomalu mi začala docházet slova, která jsem si před zahájením přečetla v programu – že všichni hráči prošli dlouhým a tvrdým tréninkem...

Co se týče samotného vystoupení – asi si ani náznakem nedokážu představit, jaký ten trénink musel být, než se hráči naučili to, co nám tam předvedli. Japonci jsou, jak všichni ví, velice precizní – choreografie byla dokonalá, za celé vystoupení jsem nepostřehla ani jedinou chybičku nebo zaváhání, a to i ve chvílích, kdy bubnovali všichni najednou.

yamato

Podle mě je k tomu, aby se člověk naučil bubnovat tak jako oni, potřeba nejen nekonečné trpělivosti, velké fyzické odolnosti, ale i jisté dávky fanatismu (v dobrém slova smyslu). Občas se mě i zdálo, že se bubeníci dostali do nějakého stavu tranzu, jinak totiž nechápu, jak některé pasáže mohli vydržet. Sami si zkuste představit, že mlátíte pět minut do bubnu, který má průměr kolem jednoho a půl metru, je upevněn v úrovni vašich očí a jako „paličky“ slouží asi metr dlouhé a několik cm silné hole.

Jedna věc je technika bubnování a další je pak paměť – některé skladby byly opravdu velice dlouhé a všechny choreograficky náročné – střídaly se různé rytmy, bubeníci se přemísťovali na pódiu, zrychlovali a zrychlovali, až se mi paličky rozmazávaly před očima – vše opět bez jediné chybičky. Skupina Yamato ale předvedla, že ovládá hru i na jiné nástroje – objevily se bambusové flétny („shinobue“), mini-činelky („chappa“) nebo zvláštní drnkací banjo se třemi strunami („shamisen“). Hodně působivá byla i poslední skladba doprovázená zpěvem.
yamato

Japonci mě mile překvapili i svým smyslem pro humor. Nevím, jestli to bylo tím, že šlo o dost mladé lidi, ale v pravidelných salvách rozesmívali celé publikum. Například když všech deset bubeníků klusalo po ukončení jedné ze skladeb za obrovského potlesku do zákulisí, přičemž jeden Japonec se vrátil a s typickým japonským úsměvem (zuby u sebe, rty od sebe:) ) vztáhl všechen potlesk na sebe. Nebo když se jeden japonský bubeník s japonskou bubenicí předháněli, kdo toho druhého „přebubnuje“. Začali s malými bubínky a postupně si na pódium nosili větší bubny s hlubším zvukem – na ten poslední buben si pak Japonka musela pozvat kamarádku a společně jej ze všech sil tlačily k těm ostatním... Nebo hra na činelky – v podání tří Japončíků v tradičních kimonech, ze kterých vystupovaly svaliska, přičemž činelky měly průměr asi 10 cm – to byla show už sama o sobě...

Musím se přiznat, že v některých chvílích mi skutečně padala čelist úžasem (což ostatně začalo už u zjištění ceny za vstupenku – mimochodem, bylo to 1400 Kč...)

Pokud ale někdy budete mít možnost – jděte na to. I za tu cenu. Možná pak budete následující měsíc chroupat rohlíky jako já, ale litovat nebudete.

yamato

yamato

Text: Markéta Polášková, Foto: Google :)

 
  • Gastro Projekt - Gastro projekty - Studie, hygiena, technické zprávy, instalace
  • Gastro - Gastro technol