Notice: Constant DB_PREFIX already defined in /var/www/finishwebhosting/data/www/cestopisy.com/wss_frontend/defines/defines.php on line 87
CESTOPISY.COM - Egypt očima běžného tůristy
Grafická verze

Pořád se něco děje

RSS CESTOPISY.com
Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.

Přidej CESTOPISY na Seznam
Přidat CESTOPISY na Google Reader nebo Homepage

Egypt očima běžného tůristy :)

Pobyt v Egyptě je pro Středoevropana naplněn řadou zcela nových a neobvyklých poznatků a zážitků, z nichž některé mohou být zejména pro jemnější povahy i ne příliš vítané nebo až nepříjemné.

Prvním znatelným pocitem je teplota ovzduší, kterou každý okamžitě pocítí po vystoupení z klimatizované kabiny letadla, zejména když přicestuje do Egypta v létě a navíc v poledních hodinách, kdy se teplota pohybuje až okolo 40 °C. Ale s tím obvykle každý alespoň trochu informovaný turista počítá a postupně se přizpůsobí.

Chcete svézt?
Majitelé velbloudů čekajících ve stínu na případné zájemce o projížďku a všudypřítomný nepořádek.

Dalším náporem na smysly příchozích je už na letišti hluk, který není způsoben letadly, alébrž armádou arabských zřízenců letiště, pracovníků různých cestovních kanceláří a dalších lidí, kteří hlasitě usměrňují zástupy turistů od letadel přes celní a pasové kontroly k výdeji zavazadel a ven k autobusům. Přestože je nutno projít řadou kontrol, mnohdy dost formálních, nutno přiznat, že tento systém je účinný, protože veškeré odbavení probíhá poměrně rychle a turisté se celkem bez problémů dostanou do svého autobusu, který je dopraví do příslušného hotelu.

Kdo se už od začátku dívá kolem sebe, všimne si, že nejen na letišti je řada kontrol, což je celkem pochopitelné, ale i cestou k hotelu se nachází různá strážní stanoviště, kontrolní brány, drátěné ploty a policisté. Je-li to jen snahou o zajištění maximální bezpečnosti turistů a podporu turistického ruchu, který je významnou součástí státních příjmů, nebo tím, že Egypt je do značné míry policejním státem, těžko říct. Každopádně se s tímto jevem setkáte na každém kroku. Např. při výletech ke známým egyptským památkám, ať už k pyramidám v Gíze nebo ke chrámům v Luxoru, překvapí skutečnost, že vzdálenosti mezi městy se překonávají v konvojích, tvořených řadou autobusů, doprovázených ozbrojenou policií. Přestávky na odpočinek jsou uskutečňovány na vyhrazených místech, která jsou střežena vojáky v plné výzbroji, tedy s helmami na hlavách a se samopaly v rukou, kteří v pravidelných rozestupech obklopují místo zastávky a upřeně prohlížejí krajinu kolem.

Také ve městech si člověk všimne určitých osob, které se vyskytují před velkými hotely, veřejnými budovami, dražšími obchody, apod., a které se viditelně liší od obyčejných obchodníčků a jejich pomocníků svým lepším oblečením, neutrálním chováním a ostražitým pozorováním okolí. Kromě toho je všude plno policistů, z nichž mnozí však mají větší zájem ukázat turistům vhodné místo pro pořízení zajímavého snímku (za odměnu samozřejmě), než o veřejný pořádek.

Egyptská pohostinnostEgyptská pohostinnostEgyptská pohostinnost
Egyptská pohostinnost - hoteliérství je v zemi jedním z hlavním zdrojů příjmů, takže není divu, že je na vysoké úrovni. Na stolech prostřených ke snídani či večeři najdete často neuvěřitelné výtvory, které je snad i škoda jíst. Že tam je nějaký ten faraon, to se ještě dá čekat, ale co tam dělá panda...? :)

Když se pak vedrem a hlukem znavený turista konečně dostane do svého hotelu a do svého pokoje (který může být vzhledem k okolí situován hůře či lépe, tj. s výhledem na širé moře s jachtami nebo na hlučnou ulici), je překvapen tím, že se téměř všude setkává jen s muži. To v Egyptě neplatí jen v hotelích, ale i v obchodech, na úřadech, celnicích, směnárnách, bankách, restauracích atd. Ženy se vyskytují na veřejnosti téměř výjimečně, a to ve skupinkách, přičemž jsou bez ohledu na horké počasí vždy důkladně  zabalené, takže mnohdy je vidět přes úzkou štěrbinu v obličejové plachetce jen lesk očí.

Gíza
Proutek není na neukázněné turisty, ale na neukázněné velbloudy. Vpravo na fotce si všimněte všudypřítomných policistů, úplně vzadu pak rozlehlého velkoměsta.

Pokud se rozhodnete poznat město a vydat se na procházku mimo hotel, brzy nabudete přesvědčení, že všichni se tady živí obchodováním. Kromě hotelů jsou na hlavních ulicích téměř výhradně větší či menší obchody především se suvenýry, v lepším případě s letním oblečením. Pro člověka, který je v Egyptě poprvé, může být setkání s egyptskými obchodníky až šokující. Např. když zjistí, že v tak vzdálené zemi na jiném kontinentu tolik lidí mluví jeho mateřštinou. Místní obchodníci vás běžně osloví "česky?" (nechytíte-li se na "rusky?" nebo "polsky?") a pokud zareagujete,  okamžitě vás zahrnou sprškou českých výrazů, např. "ahoj - jak se máš - dobře - a ty - taky dobře". Mnohdy samozřejmě zjistíte, že dotyčný obchodník vůbec neví, co říká, nebo že je to vše, co zná, nicméně účel je splněn - nebohý turista se dostane do kontaktu s domorodcem, který je vlastníkem obchodu s nějakým zbožím nebo jej má pronajatý nebo v něm prodává nebo jen pomáhá prodávat anebo láká a tahá do obchodu případné zákazníky. A když už vás do obchodu skutečně dotáhne nebo alespoň do jeho blízkosti, následuje fáze přesvědčování o výhodné koupi. Začíná se tvrzením, že je to vlastně zadarmo nebo je to dárek pro utužení přátelství mezi Egypťany a Čechy (pozn. red.: to nám přišlo obzvlášť vtipné :) ) nebo je to dárek jako vzpomínka na Egypt - nakonec se samozřejmě vždy ukáže, že je třeba to zaplatit, ať už mají Egypťané Čechy seberadši :).

Chcete-li skutečně něco koupit, připravte se na to, že první cena je vždy až nemravně vysoká, třebaže se prodavač dušuje, že to je pro turistu velmi dobrá cena a to jen! a jen! a jen! pro něj!!! :) Smlouvání je zde nutností, ba až dobrým mravem, a záleží jen na osobní zkušenosti, obratnosti, výřečnosti či drzosti, jak hloboko se cena nakonec stlačí. Všeobecně ale platí, že prodavač vždy vydělá, vám pak může být pro útěchu alespoň pocit, že jste přispěli ke zvýšení životní úrovně zdejších obyvatel, který sama o sobě není příliš vysoká.

Existují ale i výjimky. Mezi obchody najdete i pár takových, kde se nesmlouvá a kde jsou ceny pevné. Někteří Arabové navíc ovládají češtinu i na mnohem vyšší úrovni než pár základních frází, což vysvětlují nutností pro obchod, nebo tím, že mají českou manželku (???), která je ovšem zavřená doma (!!!).

Výroba papyru
Jedna z mála arabských žen na veřejnosti a navíc mluvila česky! Momentálně vysvětluje, kterak se vyrábí papyrus.

O nepříliš vysoké životní úrovni se můžete přesvědčit, pokud se úmyslně nebo náhodou dostanete do některé boční uličky. Zatímco na hlavní třídě, zejména před velkými hotely, je pořádek a čisto, a některý ze zaměstnanců obvykle neustále zametá před vchodem nebo leští kliky, kousek dále už může být situace zcela jiná. Na jedné straně přízemní, polorozbořené a oprýskané baráky s hromadami nejrůznějšího starého stavebního materiálu a odpadků, na straně druhé pak nové činžovní domy v moderním orientálním stylu, s balkóny a lodžiemi, sloupkovým zábradlím, s lomenými okny a v příjemných pastelových barvách...

V každém případě zde ale panuje neuvěřitelný nepořádek na ulicích. Protože v Egyptě moc neprší, nejsou tu odvodňovací kanály, navíc tady neexistují ani odpadkové koše nebo kontejnery a vše se vyhazuje jednoduše na zem. Smetí, prach, nedopalky cigaret, papíry, sáčky...a do toho se občas zvedne vítr...

O hygieně prodeje potravin se zde nedá vůbec hovořit. Např. řeznictví je zde praktikováno tak, že přímo na ulici před obchodem visí na háku půlka dobytčete, ze které řezník odkrajuje plátky masa na přání zákazníka, bez ohledu na 40 °C ve stínu a všudypřítomný prach a mouchy. Podobné je to s prodejem chlebových placek, které se vystavují přímo na zemi uprostřed ulice. Zákazníkům to očividně nevadí, zabalí si placku do igelitového pytlíku a odnesou domů. Zřejmě jsou na to zvyklí a jejich střevní fauna už proti tomu odolná. Pokud bydlíte v hotelu, nezbývá vám než věřit, že místní kuchaři jídlo připravují jinak...

Amónův chrám v KarnakuAmónův chrám v Karnaku
Amónův chrám v Karnaku

Veřejná doprava v egyptských městech se dá popsat jako totální chaos. Hlavním dopravním prostředkem jsou zde taxíky, většinou solidní vozidla jihokorejských výrobců, nebo malé mikrobusy s 15 sedadly. V obou případech se řidiči snaží získat zákazníka tak, že troubí na každého chodce na chodníku, ať už dotyčný chce svézt nebo ne. Protože taxíků je zde neúměrně mnoho, útočí na sluch chodců nepřetržitý sled houkání doprovázený voláním řidičů. Zatímco v taxíku se vám může podařit svézt i samostatně, mikrobusy zastavují každému, takže v konečné fázi je mikrobus přeplněný a je asi lepší jít raději pěšky.

Egyptské moře
Egyptské moře...alespoň to je čisté

Do Egypta se mimo jiné jezdí kvůli moři. Počasí zde panuje takové, že nevydařené dovolené kvůli dešti nebo chaldu se skutečně nemusíte bát. Moře je většinou čisté, vždy teplé (Pokud tedy nepřijedete zrovna v prosinci nebo v lednu) a existuje zde řada možností, jak toho využít, tj. plavání, šnorchlování, surfování, potápění, projížďky na gumových člunech a lodích apod. Zejména šnorchlování je možné i ne příliš daleko od břehu, pohled na korály a množství pestrobarevných ryb je pro nás Středoevropany určitě nevšední. Zajímavým zážitkem je i plavba ponorkou kolem korálů na dně, 20m pod hladinou, kde navíc potápěči pro pobavení pasažérů lákají ryby a před okny ponorky je krmí. Skuteční obdivovatelé podmořského života musí ale zajet do vzdálenějších oblastí od civilizovaného pobřeží, naštěstí je však v Rudém moři takových míst ještě dost.

Dále

Text a foto: Ing. Jiří Polášek
  • Gastro technika - Prodej a servis profesionální gastro techniky. Gastro projekty v