Edinburgh

V Penrithu mě čeká úžasné proběhnutí, protože asi půl kilometru za zastávkou zjišťuju, že s přebytečnými letáky jsem do odpadkového koše vyhodila i mapu. Poklusem se vracím zpět a stávám se atrakcí pro lidi čekající na autobus, protože koš je velký, mapa až dole, takže do koše musím strčit celou hlavu! Fujky fujky...


Stopovat se snažíme na rušné dálnici. Pája mává cedulkou, zatímco já si fotím další úžasnou duhu do sbírky. Bohužel, první auto, které nám zastavuje, jsou policajti, kteří, vedeni svým neomylným instinktem, se nás chytře ptají: "What are you doing here?" Pája vysvětluje, že stopujeme :) a polismeni nás posílají pryč, že tady stopovat nemůžeme. Vracíme se tedy (rozhodnuti prostě stopovat o kus dál), když k našemu velkému a milému překvapení o pár metrů dále stojí auto, které na nás celou dobu, co jsme si přátelsky povídali se strážci zákona, čekalo. Ochotný řidič nás hodlá vzít až do Edinburghu (což je několik hodin cesty) a dokonce nám na odpočívadle platí kafe. Pája s ním celou dobu žvatlá (jak jinak) a cesta příjemně utíká.

Vystupujeme na okraji Edinburghu a jelikož už je po desáté večer, dostáváme tip na nocleh v přírodě. Jedná se o plácek docela daleko od prvních domů na předměstí, ale prý je to tam OK. Trochu mě zaráží závory a cedule s nápisy jako Vojenské cvičiště nebo Držte se pouze vyznačených cest a Nesahejte na neznámé předměty, mnohem více mě ale odrazuje místo, které Pája vybral pro nocování a které je poseto prázdnými nábojnicemi. Tak tady já spát rozhodně nebudu! Stan nakonec stavíme o kus dál v jakémsi lesíku, kde se mi to zdá bezpečnější, stejně ale usínám s pocitem, že se ráno probudím a před stanem bude tank...

Tak nebyl...naopak, ráno jsme kolem stanu viděli jen pár ovcí, které, jak už jsme někde psala, jsou prostě všude. Je nádherné počasí, takže balíme stan, batohy necháváme ukryté za stromem a škrábeme se na nedaleké kopce, odkud tuším krásný výhled na město. A tušení nezklamalo. Sice výstup na "kopeček" byl dost namáhavý, lezli jsme tam po čtyřech, prostě jak se dalo (sklon kopce aspoň 60 stupňů) a Pája přitom ťápl ručičkou do ovčích bobků, ale stálo to za to...

Pod námi cvičiště a lesík, ve kterém jsme spali (když jsme byli na kopci, proběhla kolem něj skupinka vojáků ve dvojřadu), za ním Old Town i New Town a za ním záliv, u kterého jsme spali následující noc. Vůbec se mě nechce odsud pryč...

Cestou dolů se bavíme našimi extrémně dlouhými stíny....jak málo stačí člověku ke štěstí...:)

Do centra města se dostáváme v nákladovém prostoru jakéhosi pick-upu a následně double-deckerem. Vypleníme informační kancelář a jdeme se hned ubytovat do kempu. Je u zálivu, přesně na opačné straně, než jsou kopce, ze kterých jsme se ráno dívali na město. Kemp sám o sobě jsme nefotili, už jsme si na ty trávníky a karavany zvykli, ale procházka po břehu moře byla so romantic...se divím, že tam nebylo víc lidu skotského..

Poměrně pozdě, po osmé večer, se vydáváme do města na procházku.
Romantika pokračuje, posuďte sami.

Hřbitůvek...vzadu Calton Hill s památníky

Edinburgh Castle v noci

Památník na Calton Hill a výhled na noční město

Městská hvězdárna a opět památník

Památníky ještě jednou

Druhý den je na programu prohlídka města, protože Edinburgh je velice starobylý a na každém kroku potkáte nějakou památku. Nejdříve jdeme na hrad - vlastně ne, nejdříve kupujeme půlkilové balení vynikajících čokoládových sušenek v obchodě "vše za libru" a pak jdeme na hrad. Trochu mě zaskočila cena - 10 liber - a žádná sleva pro ubohé studenty...
Na tento hrad má ze své pracovny výhled paní Rowlingová, autorka Harryho Pottera

Takovýto výhled zase mají návštěvníci na pracovnu paní Rowlingové

Dva krojovaní Skotové nám vyprávěli o skotském oblečení a předvedli i šermířský souboj. Ve Skotsku je nicméně trochu odlišný dialekt, takže jsem jim rozumněla asi každé desáté slovo, což zdaleka nestačilo...:(

A nakonec přehlídka dalších pěkných fotek z Edinburghu:

Skoro mám chuť vyhlásit anketu o nejhezčího dudáka..

Edinburgh - centrum

Old Town

Středověké centrum města

Na tuto velkolepou katedrálu mám jednu z nejhezčích a nejintenzivnějších vzpomínek. Uvnitř zpívali nějací lidé středověké písně, ovšem ne takové ponuré, jaké známe z kostela od nás..znělo to spíše jako Enya, i když samozřejmě takové srovnání není úplně na místě, zřejmě to byly náboženské písně. Seděla jsem uvnitř strašně dlouho a nechtělo se mi odejít, byla jsem fakt dojatá...takové zážitky se nedají popsat, to se musí zažít...

Tyto domy minete na hlavní třídě Royal Mill

No úplní Skoti :) Pája má výraz člověka, který takovou čapku nosí běžně do školy, já mám výraz, jako bych si pořádně lokla z každé flašky, viz. níže. Raději tady ani nebudu nahrávat větší náhledy :)
Chlouba skotské země

Dost bylo Edinburghu...resp. nebylo, ale už nás lákají skotské "lochy". Ještě jedna noc v našem oblíbeném kempu na břehu mořském a jedeme zas dále.

Poslední snídaně v Edinburghu je opět na pláži. Proč vypadá tak divně? Protože je odliv. Celá šťastná se brouzdám v mokrém písku a sbírám škeble. Pája jen zoufale kroutí hlavou, protože ví, že to bude v batohu nosit on :)

Další plánovaná zastávka: Loch Lomond

Useful links:
www.edinburgh.org
www.edinburghguide.com

text: Markéta Polášková, foto: většinou Pavel Prostřední